Před 200 lety

Dne 25. června 1819 se narodil vratislavický rodák Ignaz Ginzkey, zakladatel textilní továrny na koberce a deky. Na svět přišel jako čtvrté dítě do rodiny českých Němců, která se živila zemědělstvím a tkaním látek  na  jediném ručním tkalcovském stavu. Narodil se do obce v té době zvané Maffersdorf, rozdělené řekou Nisou na dvě části, Levobřežní část byla označována jako doubská strana a pravobřežní část jako liberecká strana. Doubská strana Maffersdorfu měla tou dobou asi 2.100 obyvatel, liberecká strana snad necelých 1.100. Rod Ginzkeyů zde měl být usazen již od roku 1611.

Když v březnu 1843 zemřel Ignazův otec, bylo mu 24 let. Chápal, že ruční tkaní na jednom stavu početnou rodinu neuživí. Krátce po otcově smrti postavil první kobercový stav se žakárem. Tento krok se ukázal jako úspěšný a tak ještě na podzim roku 1843 instaloval druhý stav. Jeho jednoduché holandské běhouny měly na trhu v Liberci úspěch, což Ignaze povzbudilo a v roce 1845 začal na svém prvním stavu vyrábět přikrývky z ovčí vlny. Otevřel tak prostor pro svůj druhý výrobní program.

Ve stejném roce 1845 předvedl Ignaz Ginzkey své koberce na vídeňském trhu, v metropoli tehdejšího rakouského císařství. A opět úspěšně. V roce 1847 provozuje již 6 kobercových stavů a jeden stav na přikrývky. Jeho výrobky svou povahou oslovovaly především majetné vrstvy obyvatel (chalupník se bez koberce jistě obešel). Musely tedy splňovat vysoké nároky na kvalitu i estetickou úroveň. Sortimentní strategie, totiž sázka na koberce a luxusní přikrývky, hrála zásadní roli pro budoucí rozvoj firmy.

Na podzim roku 1852 si třiatřicetiletý Ginzkey pronajímá od Ignaze Hausera přádelnu se třemi mykacími stroji poháněnými vodním kolem na Nise v centru budoucího továrního areálu. Současně instaluje 49 stavu a rozdává práci domácím tkalcům a přadlákům v okolí. V listopadu 1854 si pronajal od továrníka Müllera z Proseče tkalcovnu se 40 stavy a první sklady.

Jako prozíravá, ne-li klíčová v Ginzkeyově podnikání, se jeví myšlenka zpracovávat vlněný a jiný textilní odpad. Tento nápad ocenil i liberecký textilní továrník Liebig, který povolil Ginzkeyovi výhodný úvěr. Liebig rovněž půjčil Ignazovi peníze na koupi a opravu objektu včetně vodního práva. Ginzkey tak v roce 1856 získává svoji první tovární budovu, kterou v roce 1858 ještě rozšířil.

Dalším mezníkem ve vývoji továrny se stává rok 1861, kdy v těsném sousedství s přádelnou vzniká barevna a především první kotelna s parním strojem (20 HP). Obchod se tou dobou rozvinul na tolik, že Ginzkey mohl své výrobky vystavovat  ve světové baště textilu v Londýně. V továrně pracovalo už 230 lidí a zaměstnával nad to ještě asi 80 domácích dělníků. Svoji účast na světové výstavě v Londýně v roce 1864 využil k návštěvě firmy Crossley. V Anglii zakoupil jeden mechanický stav na výrobu bruselských koberců a podle něj pak nechal doma postavit další. Z Anglie pochází i poznatek, který Ginzkey dovedně využil. Stroj na výrobu „umělé vlny“, zařízení na zpracování starých hadrů.

V květnu 1868 kupuje Ignaz Ginzkey starý tzv. Gürtlerův mlýn (dnešní továrnu na vlajky) ležící tentokrát na levém břehu Nisy pár set metrů proti proudu toku od jeho dosavadní továrny. Záhy přistavuje k mlýnu druhou kotelnu s parním strojem. Položil tak základy „horní továrny“ kolem bývalého mlýna a „dolní továrny“ kolem dřívější Hauserovi přádelny pro další budoucí rozvoj továrního komplexu. Prosperita jeho podnikání je závislá na zvládnutí celého technologického řetězce textilní výroby od suroviny po finální výrobek.

V letech 1869 – 70, vyzrálý padesátiletý muž vybudoval novou tkalcovnu a sklady. Vystavěl třetí tovární kotelnu s výkonem převyšujícím předešlé dvě. Intenzivní stavební činností završuje Ignaz Ginzkey podmínky pro přechod od etapy využívání ručních taklcovských stavů  ke stavům mechanickým.

Současně zahajuje výrobu ručně vázaných koberců, čímž otvírá další oblast svého úspěšného podnikání, která v nadcházejících letech přinesla firmě světovou proslulost a slávu. V roce 1871 byla zřízena tkalcovna ručně vázaných koberců v jedné z nově postavených budov. Ve vazárně koberců nechal postavit stavy vlastní výroby, dokonce s pracovní šířkou až neuvěřitelných 15 metrů.

Tkalcovna ručně vázaných koberců

Ignaz Ginzkey věděl, že jeho koberce nemohou dosáhnout světového věhlasu pouhým kopírováním orientálních vzorů. Vytvořil proto vlastní návrhářský atelier doplněný skutečnými umělci s nejvyšším kreditem ve svém oboru. Tento tah umožňoval firmě uspokojovat široké spektrum požadavků a zároveň reagovat na neustále se měnící módní trendy.

Povahu Ginzkeye charakterizovalo jeho heslo: “Pomoz si sám“. Nebyl jen schopným podniketelem a továrníkem. Byl také otcem pěti dcer a třech synů, kteří, jak se ukázalo, dokázali úspěšně rozvíjet otcem započaté dílo. Ignaz Ginzkey zemřel 3. května 1876 ve věku 57 let. Proměnil tehdejší Maffersdorf s jeho levobřežním i pravobřežním dílem nejen výstavbou průmyslových objektů, nad kterými nechal vztyčit tři tovární komíny. Proměnu obce charakterizuje i vývoj počtu obyvatel. V roce 1848 jich zde žilo 3.496 a v roce 1876 se jejich počet zdvojnásobil na 6.991 osob. Díky jeho továrně se proslavila i obec.