RODINA WONDRAKŮ Z MAFFERSDORFU

Počátkem 19. století patřil otec Anton Wondrak st. k vyhledávaným stavitelům tkalcovských stavů. Zakázky měl i z nedalekého Liberce, ve kterém se textilní výroba tou dobou bouřlivě rozvíjela. Ale postupem času, s rozvojem textilní techniky a technologií, přestalo jeho řemeslo nabízet perspektivu. Proto se jeho syn, stejného jména Anton, měl vyučit pekařem. Pytle s moukou však byly mladíkovi příliš těžké a tak svému mistrovi utekl.

Anton Wondrak se tedy jako samouk vyučil vazačem knih. Ukázal se být nejen zručným, ale i talentovaným a vynalézavým podnikatelem. Začal vyrábět „knihy s nápisy“ a prodával je majitelům malých podniků a obchodníkům. Brzy se ovšem pustil do výroby větších a rozsáhlejších obchodních knih již pod názvem firmy “Anton Wondrak, Buchbinderei und Contobücher-Erzeugung in Maffersdorf bei Reichenberg” (vázání knih a výroba účetních knih).

(obr. 1 – Výrobní štítek – Anton Wondrak, Buchbinderei…)

Podařilo se mu otevřít provozovnu na hlavní třídě kousek od vratislavické  fary. Firma začala růst a bylo potřeba nabírat spolupracovníky. Firma vydávala rovněž pohlednice a korespondenční lístky.

(obr. 2 – A. Wondrak – pohlednice 7120, Maffersdorf asi 1900)

Nejstarší syn, opět Anton, se učil pozlacování v  saském Glauchau (v okrese Zwikau) a vrátil se do firmy s novými zkušenostmi a nápady. Jeho otec mezitím pořídil linkovací stroj, který byl v té době prvním v severních Čechách. Firma teď už měla zákazníky nejen v sousedním Liberci a Jablonci, ale i v Děčíně a dále po Labi až k Míšni.

(obr. 3 – Anton Wondrak, dobový reklamní inzerát)

Zvláštním zákazníkem pro Antona Wondraka však byla místní továrna na koberce I. Ginzkey, které sloužil se všemi druhy obchodních a účetních knih, ale také uměleckými vazbami alb, knih a kazet. Cítil se zvláště poctěn výrobou desek pro velké lepty místní výtvarnice Hermine Ginzkey (1864-1933), která byla devátým z deseti dětí Ignaze Ginzkeye.

(obr. 4 – Hermine Ginzkey, autoportrét)

Starý knihař Anton Wondrak zemřel v roce 1916. V jeho podnikání ve Vratislavicích pak pokračovala druhá dcera Gusti Wondrak. Koupila celý dům, ve kterém její otec provozoval svoji dílnu a žila zde až do vyhoštění.

Již zmiňovaný syn Anton Wondrak ml. se v roce 1907 odstěhoval do Jablonce nad Nisou a zde si otevřel svoje vlastní knihařství. Od jarních měsíců roku 1914 bydlel se svou rodinou v Podhorské ulici, kde také měl svůj obchod s knihvazačstvím, tiskárnou a papírnictvím. V době války sloužil dva roky (1916-1917) v Tyrolích.

Později na rohu dnešních ulic Podhorské a SNP nechal postavit  nárožní obytný a obchodní dům s dílnami provozně navazujícími na budovu tiskárny. (Architektonické řešení z roku 1922 v duchu art deco je dílem místního architekta Maxe Dauta a dům je památkově chráněn už od roku 1958.)

 (obr. 5 – Dům A. Wondraka ml. v Jablonci n. N.)

Dne 24. července 1906 se ještě ve Vratislavicích do rodiny knihaře Antona Wondraka ml. a jeho ženy Augusty narodil syn Oswald. Ovšem už za několik měsíců se rodina přestěhovala do Jablonce nad Nisou. Oswald odmaturoval na Státní obchodní akademii a studoval dál podnikovou ekonomiku. Od 1. ledna 1929 byla firma jeho otce přejmenovaná na „A.  Wondrak & Sohn – Buchbinderei, Linieranstalt, Buchdruckerei und Papierhandlung“ (tisk a vázání knih, linkování a papírníctví). V roce 1930 se Oswald oženil s Hanne Wänke, která se později stala úspěšnou malířkou a sochařkou.

(obr. 6 – Obchodní dům firmy A. Wondrak a syn, reklama)

Oswald Wondrak se brzy začal zajímat o komunální politiku a v roce 1938 byl dokonce zvolen starostou Jablonce nad Nisou, jímž pak byl až do roku 1945. Po válce prožil pět let v ruském zajetí, ze kterého se vrátil v roce 1950. Od roku 1952 byl dvacet let starostou bavorského Neugablonzu, kde také v roce 1985 zemřel.

(obr. 7 – Oswald Wondrak, 32 let v roce 1938)