Vlajka pro „Ateliér weekend“ 1936

Občas k nám do firmy zajde kamarád Jirka. Má rekreační domek na Labi někde u Pardubic. Návštěvy naší továrny na vlajky ho přivedly k domněnce, že onen bavlněný závěs ve sklepě jeho chaty vlastně vypadá také jako nějaká vlajka. A skutečně. Když závěs vynesl na dennísvětlo, jeho domněnka se potvrdila. A tak začal pátrat.

Ve 2. polovině třicátých let, tedy v době, kdy se budovalo pohraniční opevnění Československa, měl stavbyvedoucí v terénu k dispozici mobilní domek, který mu sloužil jako útočiště i kancelář. Později tento objektúdajně posloužil jako odměna za to, že byl „ něčísynek“ přijat ke studiu na vysokou školu.

Během své zajímavé historie se domek přestěhoval k Labi a zde ho užíval pardubický rodák, akademický malíř a grafik Josef Salavec (1899 – 1988). Na UMPRUM v Praze byl žákem prof. J. Schussera, V. H. Brunnera či J. Schikanedera. Do 40. let maloval Salavec výhradně akvarely a tempery s motivy polabské krajiny a Kunětické hory. Pro rok 1941 dokonce připravoval velkou výstavu svých akvarelů. K výstavě však nedošlo, neboť za záhadných okolností se mu 17 obrazů ztratilo.

Počátkem 40. let bylo Pardubicko jedním z center příprav atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Podle vzpomínky pamětníka měl být Josef Salavec požádán o poskytnutí bytu asi na tři dny. Na nic se přitom neměl ptát. Když se do svého bytu vrátil, měl na stole karton anglických cigaret Chesterfield...

Salavcovo umění oceňovali např. malíř Jan Zrzavý nebo historik umění prof. Dr. A. Matějček. Větší část kulturní veřejnosti však nenašla pro Salavcovo umění uznání. Ponižován neodbornou kritikou, podceňován pardubickou kulturní veřejností a zatížen tragickým osudem řady svých známých v době heydrichiády neunesl tíhu zoufalství a v návalu deprese většinu ze svých 62 vystavovaných děl spálil.

Po roce 1948 žil Josef Salavec pod vlivem nastalých politických změn, „když jej různé sekretariáty a kulturní komise nutily bez honoráře malovat pochybné plakáty, prapory a transparenty“, jak napsal Dr. J. Loskot ve svém článku o Salavcovi v roce 1994. Uznání se dočkal až v 60. letech za všeobecného „oteplení” a uvolnění atmosféry ve společnosti. Tehdy však už trpěl těžkou krátkozrakostí a jeho stav se natolik zhoršoval, až mu zcela zabránil v tvůrčí činnosti.

Na svoji chatu jezdíval na kole ze své pardubické garsonky. Pojmenoval ji „Ateliér weekend“. Prý v době své přítomnosti zde vztyčoval svoji vlajku, jejímž byl také autorem. Vlajkový list je čtvercový o straně 130 cm. Líc vlajky má bílou půdu s kose položeným červeným oválem. V oválu jsou našita černá písmena „A“ a „W“. V horním vlajícím rohu je černá číslice „36“. Rub má naopak červenou půdu s kose položeným bílým oválem se stejným umístěním písmen „A“ a „W“ a číslicí „36“ v černé barvě. Vlajka je oboustranně ze tří stran opatřena černým lemem. Na líci u žerďové strany je lem červený, na rubu pak bílý.

Současný majitel „Ateliéru weekend“ – náš kamarád Jirka –  si podle původního dochovaného  originálu vlajky nechal u nás vyrobit její repliku.