WAGNEROVÉ VE STÍNU I ŠLÉPĚJÍCH GINZKEYŮ

Průmyslový vývoj Vratislavic nad Nisou je spojován se vznikem, rozmachem a prosperitou továrny na koberce a deky založené Ignazem Ginzkeyem a rozvíjené jeho následovníky. Kdo by zde neznal takřka „románový“ příběh chudého domácího tkalce, jak ze zadlužené chalupy ke světoznámé fabrice přišel.

V Ginzkeyově stínu a o krok za ním však v údolí Nisy na pomezí Vratislavic a Proseče vyrostl zdejší druhý nejvýznamnější průmyslový podnik s názvem Carl Wagner&Comp. Jejímu vzniku předcházel podobně poutavý příběh, jako tomu bylo u Ginzkeyů. V polovině 19. stol. se tesaři Franzi Wagnerovi a jeho ženě Heleně (rozené Wundrak) narodil syn Carl, kterého později následoval ještě bratr Wilhelm.

Od domácí výroby k továrně

Rod Wagnerů lze, podobně jako rod Ginzkeyů, vysledovat v tehdejším Maffersdorfu ( dnes Vratislavicích) již okolo roku 1620. Oba rody zřejmě patřily ke stejné skupině kolonizátorů zdejšího území pravého břehu řeky Nisy. Předkové Franze Wagnera se živili jako zahradníci, tkalci lnu, mistři tesařského řemesla a stavitelé dřevěných tkalcovských stavů.

Podle vyprávění Inge Schwarz (Heimatstelle Maffersdorf, 1994) „...to určitě nebyla nuda, která v té době přiměla Helenu Wagnerovou přemýšlet o přivýdělku. V roce 1851 koupila za 5 zlatek ovčí vlnu a kozí chlupy, které ručně spředla, svázala do šátku a odnesla na trh do Reichenbergu (Liberce), aby je prodala za 6 zlatých...“ Tato podnikavá a šikovná žena si věděla rady jak s pečlivým výběrem surovin, tak i jejich zručným rovnoměrným spřádáním. Její příze nacházela stále více zákazníků a brzy došlo na poptávku i po barevných přízích.

Od tohoto okamžiku se Franz vzdal tesařiny a začal se věnovat výhradně barvení a nákupu vlny. Zájem o přízi byl už tak veliký, že domácí výroba nemohla stačit poptávce. Wagnerovi začali spřádat příze v sousedství u Ignaze Möllera. Jejich výrobě a prodeji se natolik dařilo, že si v roce 1869 mohli dovolit koupit objekt továrny Franze Elstnera za 15.000 zlatých. Tato továrna, která byla zakreslena v katastrální mapě již v roce 1843, stála hned vedle Jägerova mlýna na levém vratislavickém břehu Nisy. Na protější straně řeky už leží Proseč.

Koupí továrny byl vytvořen základ pro pozdější výstavbu výrobního areálu na úzkém stavebním pozemku podél regulovaného toku Nisy mezi místní komunikací a železniční tratí. V získané továrně provedli Wagnerovi potřebné změny a postavili zde zatím ještě ruční stroje na předení příze. V roce 1871 přádelna zaměstnávala již 22 osob.

Tou dobou starší syn Carl Wagner (1851 – 1929), na fotografii v úvodu článku, studoval na obchodní škole v Liberci, když před tím zde navštěvoval i reálnou školu. Ovšem ještě před tím, jak prý bylo tehdy obvyklé, odvedl otec Franz svého syna k jednomu bezdětnému páru do Rožďálovic, aby se zde v pekařství pana Vaníčka naučil druhému jazyku, totiž češtině. Po absolvování obchodní školy nastoupil Carl, na přání rodičů, praxi v oděvním obchodě Eckler&Bruder v Brně. Jeho další vzdělávání však přerušila smrt otce Franze Wagnera, který zemřel náhle 6. února 1872 během spánku na mrtvici.

Továrna na koberce a deky Carl Wagner & Comp.

Po smrti manžela založila Helena se synem Carlem firmu, která byla v roce 1873 zapsána v obchodním rejstříku pod názvem Továrna na koberce a deky Carl Wagner & Comp. Firma Carla Wagnera to s mladým šéfem, vedle svého lokálního konkurenta Ignaze Ginzkeye, rozhodně neměla lehké. Carl Wagner a jeho nástupci si však dokázali získat zákazníky, trhy i reputaci. Byli oceněni na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na světové výstavě v Paříží v roce 1878 získala mladá firma bronzovou medaili.

Rozvoj Wagnerovi firmy nutně musel narážet na skutečnost, že starší a etablovanější konkurent Ginzkey měl klíčové pozemky tou dobou již na obou březích pod kontrolou. Wagnerovi tedy museli majetky firmy rozšiřovat směrem k Proseči.

V roce 1881 odkoupili Jägerův mlýn na Novém Světě za 35.000 zlatých. Kromě zdroje energie tím získali i kvalitní měkkou pramenitou vodu pro výrobu. Ve stejném roce se stává partnerem ve společnosti mladší z bratrů Wilhelm.

Vedle přízí také deky a koberce

Protože prodej přízí mezitím poklesl, zahájila firma výrobu flanelových přikrývek tkaných na ručních stavech a ručně počesávaných. Také začátek výroby koberců je spojen s Helenou Wagnerovou. Zpočátku začala s výrobou na jediném ručním stavu, ale postupně výroba koberců zaměstnávala až 50 dělníků.

„Prosečský běhoun“ holandského typu byl natolik úspěšný, že v roce 1885 mohla být zahájena výstavba velké budovy přádelny a tkalcovny. Vodní kolo na pohon rostoucí továrny už nemohlo stačit. V roce 1887 přibyl k továrně první parní kotel s parním strojem. Po spuštění parní strojovny byly postupně ruční stavy nahrazovány mechanickými. Mezi lety 1885 až 1891 byly postaveny dva hlavní výrobní objekty – východní třípodlažní a západní čtyřpodlažní s vystupující schodišťovou věží, které stojí dodnes.

Ocenění od císaře

Na počátku 20. století vstupuje do společnosti Carl Wagner & Comp. nová generace, v roce 1904 syn Artur a v roce 1907 syn Oskar. Mezitím byl jejich otec Carl Wagner, během německo-české výstavy v Liberci v roce 1906, při příležitosti předávání bronzové medaile, představen samotnému císaři. V následujícím roce pak byl oceněn za své služby pro veřejnost řádem Rytířského kříže Franze Josefa.

To vše měla za sebou Helena Wagnerová, která stála u zrodu firmy a byla její duší, když v roce 1911 zemřela. V její době, kdy „genderová vyváženost“ byla neznámým pojmem, měly ženy ve společnosti slabší postavení a nebylo myslitelné, aby v názvu firmy bylo její jméno. Proto společnost po smrti manžela nechala zaregistrovat se jménem syna Carla a ona samotná zůstala skrytá pod označením „& Comp“.

V té době však byla firma Wagnerů ještě v dobré kondici. Její trhy se stále rozšiřovaly za hranice tehdejšího Rakousko-Uherska do Itálie, Německa, Švýcarska, Ruska a Švédska. V roce 1923 byla původní kotelna se strojovnou nahrazena vysokou halovou stavbou. Podobně jako ostatní firmy i továrnu Carl Wagner & Comp. následně postihla krize, která si na konci 20. let vynutila propouštění. Carl Wagner, který po smrti otce převzal firmu ve svých 21 letech a jehož jméno pak firma nesla až do svého zániku, zemřel v roce 1929.

Zánik firmy Carl Wagner & Comp.

Do firmy v roce 1937 postupně nastoupili jeho vnuci Helmut (syn Artura) a Gerhard, který byl synem Oskara. Po vypuknutí války byla i v této fabrice výroba přeorientována na válečný program – výrobu vojenských přikrývek, kvůli kterým se výrobní areál ještě rozšiřoval o železobetonovou budovu. Konec války však přiblížil i konec této druhé vratislavické továrny na koberce a deky.

Po skončení 2. světové války byla ve firmě Carl Wagner & Comp. zavedena národní správa a následně byla vyvlastněna znárodňovacím dekretem z října 1945. K 1. lednu 1946 byly založeny Továrny koberců a nábytkových látek, národní podnik se sídlem ve Vratislavicích nad Nisou. Do tohoto podniku, který vešel ve známost pod zkratkou TOKO, byla začleněna i majetková podstata firmy Carl Wagner & Comp. Do roku 1956 pak fungovala jako závod Proseč nad Nisou. Tak se dvě konkurenční firmy z údolí řeky Nisy ocitly pod jednou střechou národního podniku TOKO.