Tuto otázku jsme položili nestorovi české vexilologie PhDr. Zbyšku Svobodovi, přednímu odborníkovi na státní a vojenskou symboliku:
„Co se týče československé státní vlajky, tak vždy platilo a dodržovalo se v armádě, státních organizacích, v Junáku, Sokolu, DTJ a doporučeno bylo i občanům, aby se opotřebovaná, či poškozená státní vlajka nadále nevyvěšovala (někdy to bylo výslovně zakázáno). Vždy měla být důstojně zlikvidována, nejlépe spálením.
Státní vlajku bylo možné i rozstříhat na malé jednobarevné díly, které se pak jako neutrální materiál mohly využít. Historicky by to mělo platit i o současné vlajce české. Jistou logickou výjimkou jsou památeční historické exempláře, které se ukládají v muzeích či státních památnících. Jejich poškození přirozeně nevadí, musí být řádně evidovány a bezpečně vystaveny či uloženy.
V dobách nedostatku textilu, jako po II. světové válce, se praporovina ze státních vlajek často využívala k pořízení oblečení. Sám jsem měl, stejně jako další spolužáci s maminkami se šicím strojem, červené trenýrky z vlajky říšské, která se musela za války na domě spolu s protektorátní vyvěšovat; nevyužitelné bílé kruhové pole s hákovým křížem se spálilo za povstání v květnu 1945. Z protektorátních vlajek se běžně odpárávaly modré pruhy a vyvěšovaly české bílo-červené vlajky. Jaký byl osud našeho modrého pruhu si již nepamatuji, ale určitě se využil.“
PhDr. Zbyšek Svoboda na výborové schůzi České vexilologické společnosti
