Vlajka Itálie

Detailní popis produktu

Vlajka Itálie,

často nazývaná „italská trikolóra“, se skládá ze tří svislých pruhů – zeleného, bílého a červeného. Zelená barva připomíná krajinu a naději, bílá symbolizuje Alpy a čistotu a červená odvahu a krev padlých za svobodu.

Vlajka byla oficiálně přijata v roce 1946 po vyhlášení republiky, ale její kořeny sahají až do období napoleonských válek. Italská vlajka se stala symbolem jednoty, státnosti a hrdosti italského národa.

Pokud potřebujete italskou vlajku v jiném rozměru nebo uchycení, napište nám na mail vyroba.vlajek@libea.cz, nebo využijte náš poptávkový formulář. Rádi vám vlajku vyrobíme přesně podle vašich potřeb.

Více o vlajce Itálie

Na území dnešní Itálie jsou známy archeologické nálezy z období starší doby kamenné svědčící o osídlení již před 850 000 lety. Další nálezy dokládají pobyt neandrtálců po celé Itálii v době před 200 000 lety. Důkazy o osídlení moderními lidmi datované asi před 40 000 lety jsou nejstarším dokladem o jejich přítomnosti v Evropě. Od 4. stol. př. n. l. do 5. stol. n. l. se zde rozkládala římská říše. Po jejím rozpadu se území dostalo pod vliv germánských kmenů a Byzance. Od 10. století začaly vznikat italské městské státy. V 16. století byla Itálie ovládána španělskými Habsburky. V první polovině 18. století bylo její území rozděleno mezi Rakousko, Savojsko a Španělsko. Koncem 18. století během napoleonských válek Itálii načas ovládli Francouzi. Pod vlivem francouzské revolu začal sehrávat klíčovou roli na počátku 19. století rodící se italský nacionalismus, který následně vyústil v proces sjednocování rozdrobené Itálie. Tento proces byl završen 17. 3. 1861 vyhlášením jednotného Italského království. V roce 1946 se Italové v referendu rozhodli pro republiku.

Italskou vlajku v dnešní podobě trikolory měl navrhnout údajně Napoleon I., když v roce 1796 založil na území Lombardie Transpadánskou republiku a Národní radě navrhl tento prapor. Napoleon se přitom zřejmě inspiroval francouzskou trikolorou, ve které pouze zaměnil modrý francouzský pruh za zelený italský. Pád Napoleona v roce 1814 znamenal i dočasný konec zeleno-bílo-červené trikolory. Do hry ji opět vrátil sardinský král Karel Albert, když 23. 3. 1848 rozhodl, že nad jeho vojsky v bojích s Rakušany zavlaje italská trikolora doplněná znakem savojského domu - modře lemovaný červený štít se stříbrným křížem. V této podobě zavlála i při vyhlášení nezávislého Italského království v roce 1861. Znak byl z italské vlajky odstraněn 19. 6. 1946 a oficiálně byla přijata k 1. lednu 1948.