Detailní popis produktu
Vlajka Tádžikistánu
se skládá ze tří vodorovných pruhů. Červený nahoře symbolizuje jednotu a oběti lidu, bílý uprostřed představuje čistotu, morální hodnoty a bavlnu, která je klíčovou plodinou země a zelený dole odkazuje na přírodu, úrodnost a islám. Uprostřed bílého pruhu je vyobrazena zlatá koruna se sedmi hvězdami nad ní.
Vlajka byla oficiálně přijata 24. listopadu 1992, krátce po vyhlášení nezávislosti na Sovětském svazu.
Pokud potřebujete tádžickou vlajku v jiném rozměru nebo uchycení, napište nám na mail vyroba.vlajek@libea.cz, nebo využijte náš poptávkový formulář. Rádi vám vlajku vyrobíme přesně podle vašich potřeb.
Více o vlajce Tádžikistánu
První obyvatelstvo Tádžikistánu bylo zjištěno okolo roku 4 000 př. n. l. Z doby bronzové pochází i starověké předměstské osídlení Sarazm, které patří do světového dědictví UNESCO. V 6. až 4. stol. př. n. l. bylo území součástí perské říše Achajmenovců. Od 2. stol. př. n. l. do 4. stol. bylo součástí říše Kušánů. V 7. století byla zdejší oblast atakována nájezdy Arabů, s nimiž se zde šířil islám. Od 9. až do 13. století se Tádžikové stali postupně součástí říše Sámánovců, Karachánovců a Chórezmské říše. Tu pak zpustošili Mongolové pod vedením Čingischána a založili zde Čagatajský chanát. Od 14. do 15. století území ovládala Tímúrovská říše dobyvatele Tamerlána. V období 16. až 19. století byla země součástí bucharského chanátu. V 19. století celé území zabralo carské Rusko. Od roku 1918 patřilo pod Turkmenskou ASSR. V letech 1924 až 1929 bylo autonomní republikou v rámci Uzbecké SSR. V roce 1929 vznikla Tádžická sovětská socialistická republika. Nezávislost získal Tádžikistán 9. 9. 1991.
Státní vlajka Tádžikistánu vznikla úpravou vlajky Tádžické SSR, ze které autoři Chabibullajev, Zanevskij, Dodchudojevová, Ignatušinová a Sajdalijev odstranili komunistické symboly a čtvrtý spodní červený pruh. Zbylé pruhy červený, bílý a zelený upravili v poměru 2:3:2. Červená barva připomíná oheň, bílá vodu a zelená zemi. Tři pruhy představují tři epochy – zlatou dobu, boje dobra a zla a epochu zániku světa.
Do středu bílého pruhu tádžické vlajky položili autoři žlutou korunu a nad ní 7 žlutých pěticípých hvězd v půlkruhu. Ty symbolizují svatého ducha Spenta Mainjua a služební duchy. Koruna je zosobněním základních principů staroíránské zoroastrické mytologie. Na koruně jsou umístěny tři olejové lampičky, které představují posvátné ohně zoroastrijců. Dolní část koruny znázorňuje mytický most Činvat, na kterém bude Zarathuštra (Zoroaster) určovat osud mrtvých na konci světa.